Upozornění: Ná základě níže popsaného prototypu jsme navrhli theremin pro firmu Widara, která ho uvedla na trh pod názvem
Distant Voices Theremin.
V případě zájmu si jej můžete objednat na stránkách Widary.
Theremin je bezdotykový, elektronický nástroj, vynalezený sovětským vědcem Leonidem Ťereminem na začátku minulého století. Těremin byl poté odeslán komunistickou stranou do Ameriky, aby zde nástroj propagoval plus patrně něco navrch, kdyby se nudil, ale to nechám, nejsem historik. Nástroj si v každém případě našel své příznivce a to nejen z řad iluzionistů. Brzo vznikl první thereminový orchestr. V každém případě původní theremin/těremin byl velký, těžký nástroj - jako aktivní prvky v něm byly samozřejmě elektronky a oscilátory se ladily obřími cívkami. Z dřevěné skříňky na nožičkách trčely dvě antény - smyčková anténa na hlasitost a prutová na výšku tónu, toť vše.
V šedesátých letech došlo ke změnám - elektronky vystřídaly tranzistory a i velikost cívek šla rapidně dolů a tím se zmenšil i celý nástroj, a to na zlomek původní velikosti. Nicméně ovládání zůstalo - jedna anténa hlasitost a druhá výška tónu. Pro větší citlivost a s tím související pohodlnost při hraní mezi tóny se vesměs používaly antény deskové.
A teď jak to funguje? Ruka se pohybuje kolem antény. Anténa zde není ve své typické funkci přijímacího/vysílacího prvku, ale jen jako prodloužená deska (tykadlo) kondenzátoru v oscilátoru. Pak je vzduch, pak dlaň a přes tělo zem - takže hráč vytváří kondenzátor s proměnnou kapacitou tak, jak mění vzdálenost ruky od antény. Jak se mění kapacita, tak se mění i frekvence oscilátoru a tím se mění tón. S hlasitostí je to podobné, nikoliv stejné a navrch popis funkce hlasitostní antény pro jednoduchost vynecháme. Takže hotovo? Ne. Oscilátor, která běhá na slyšitelných frekvencích nepůjde rozlaďovat rukou u antény. Takže se musí s frekvencí nahoru, ale tu už zase neslyšíme. Proto se přidá ještě jeden oscilátor na stejné, ale pevné frekvenci. Oba signály se smíchají na nelineárním prvku (tranzistor, dioda), tzv. heterodynu a výsledkem je signál na rozdílové frekvenci, která je tím pádem malá, potažmo slyšitelná. Hotovo.
Jimmy Page měl theremin zjednodušený - chyběla tam anténa ovládající hlasitost. To je v pořádku, chce-li umělec ve fraku hrát bezchybně Stravinského náročnému publiku, pak potřebuje jistě pracovat s náběhem tónu (jako když hrajete na kytaru a zároveň točíte s volume). To Jimmy nepotřeboval, zato potřeboval silný zesilovač (samostatně jeden set Orange) a delay (Maestro Echoplex).
Tento jednoduchý Pageovský theremin jsem se rozhodl postavit někdy v březnu. Než vynikl první prototyp, uběhlo 14 dní plných testování různých zapojení (radou mi laskavě pomohl i Arthur Harrison, známý americký zlepšovatel thereminů, hráč a vůbec guru v oboru - i když se mu pravda myšlenka prutové antény a absence volume prvku vůbec nelíbila). Theremin jsem potom sám zkoušel na několika koncertech a byla to zábava non plus ultra (ovšem jen s delayem - platí pro rockery, kouzelníci mohou i bez).
Podobné články:
Widara vyrábí náš theremin pod názvem Distant Voices.
Ladění Distant Voices thereminu.
