Úvodem
Vzhledem k tomu, že jsou všechny krabičky Electronic Orange vybaveny přepínáním true bypass, bylo by dobře si k tomuto, v současnosti velmi rozšířenému přepínání něco říci. A nejen k němu. Nejedná se o žádnou vědu, jedná se o mechanické přepínání signálu. Na internetu najdete články milovníků true bypassu jakožto i články jeho zavilých odpůrců. Najdete články, kde se podivně manipuluje s fakty, laje a účelově přehání, a kde to zavání bitvou na život a na smrt. Naštěstí se najdou také články technicky strohé a objektivní, založené na měření. Jak víme, většina informací na internetu je v angličtině, a to ve spojení s technickou podstatou věci vyřazuje ze hry značnou část čtenářů. Na českém internetu je velmi pěkný článek na smrckaeffects.com.
Probereme si postupně čtyři hlavní způsoby přepínání.
Každé má své výhody a nevýhody, tudíž jej není možné jej jednostranně odsoudit nebo naopak nestranně propagovat. Je třeba si ujasnit okolností, za kterých je jeho volba vhodná. Takže pusťme se do toho, probereme si SPDT přepínání, bufferované SPDT přepínání, DPDT neboli true bypass přepínání, elektronické přepínače a nakonec milou kombinaci elektroniky s mechanikou - tzv. Millenium Bypass (ala Rat).
SPDT přepínače aneb tak to všechno začalo
S první krabičkou ke kytaře (1962 Maestro Fuzz Tone) přišla potřeba nožního přepínání mezi čistým a zkresleným signálem. Ten byl vyřešen pomocí "single pole, double throw", neboli SPDT přepínače.
Ten rozděluje signál z jednoho vstupního pólu dvěma různými směry. Firma použila běžný nožní SPDT přepínač, tak jak ho do té doby bylo možno nalézt v autě (stará americká auta měla dálková světla zapínaná nožním spínačem na podlaze), ve výtahu, na starých vysavačích a šicích stojích. Tyto přepínače nebyly primárně vyrobeny pro audio aplikace. Byly to masivní, industriální přepínače určené zhusta k práci s vyšším napětím, nicméně svému účelu posloužily.
Jenže jeden vstupní pól nestačí. Na obrázku vidíte, že jeden z pólů přepínače je trvale připojen
jak ke kytaře, tak i ke vstupu vlastního obvodu krabičky. Při zapnutém efektu (ON) to nevadí, ale když efekt vypneme (OFF), odtéká nám trvale část čistého kytarového signálu přes vstupní odpor obvodu do země. A to je problém, protože ze signálu mizí výšky. Proč právě výšky? Ono by bylo správné říct hlavně výšky. Je to takhle - cívka ve snímači spolu se vstupním odporem efektu (vstup proti zemi) tvoří filtr, takzvanou dolní propust a ta dovolí projít pouze nižším frekvencím (z balíku frekvencí nesených signálem z kytary).
Čím větší je indukčnost cívky ve snímači (L) a čím menší je vstupní odpor efektu (R), tím více výšek filtr odsává do země.
V praxi to znamená problém zejména pro hráče na humbuckery a efekty s velmi nízkým vstupním odporem (Fuzz Face, Tonebender, Rangemaster, kvákadlo, ...).
Jak vidíme na obrázku, v tomto případě je vstupní odpor aparátu paralelně spojen se vstupním odporem efektu (R). Jenže protože jde o paralelní kombinaci, uplatňuje se vždy nižší z odporů - a to je bezpečně R. Vstupní odpor aparátu je obvykle okolo 1 Mega ohmu, zatímco takové kvákadlo nebo fuzz mohou mít na vstupu méně než 10 kilo ohmů.
Tento způsob přepínání (v angličtině též často pod názvem "Hardwire bypass", lidově "half-ass bypass") mohu doporučit pouze hráčům, kteří nedisponují drahým vybavením, nehledají křupavý, jiskrný zvuk, prostě celkově nejsou zvukově nijak pinklich. Má-li navrch vaše kytara ultra slabé snímače a používáte-li efekt s vysokým vstupním odporem (bufferovaný), pak budiž. Toto přepínání lajdeme ve všech efektech Electro Harmonix před rokem 2002, v MXR (ve starých kusech i v některých jejich Dunlopáckých resurekcích), ve vintage Maxtonech ...
- čím jednoduší mechanický přepínač, tím déle vydrží
- bezproblémová a snadná instalace
- propouští signál i když dojde baterie v efektu
- značná ztráta výšek v čistém signálu, při vypnutém efektu
- útlum signálu na kabelech není kompenzován
- mechanický přepínač může lupat, korodovat a nevydrží věčně
- vstupní impedance pedálu je v paralelní kombinaci s dalšími pedály a s aparátem, takže je-li malá, bude se zdát malá i vstupní impedance aparátu
- toto přepínání je obecně asi nejhorší volba
SPDT přepínače s bufferem na vstupu efektu
Když se podíváte na obrázek nahoře, je jasné, že filtr vytvořený efektem a kytarou bude odsávat výšky tím méně, čím větší bude vstupní odpor efektu (ten brání přímo průchodu signálu do země) a čím slabší budou snímače u kytary. Jelikož s kytarou toho mnoho nenaděláme a ani (z hlediska její funkce) nadělat nemůžeme, soustřeďme se na zmíněný odpor R. Umístíme-li na vstup efektu (nejlépe již při jeho návrhu) buffer, zvedne se nám zásadním způsobem vstupní odpor. Tím nám odtéká mnohem méně signálu z přepínače do země a neblahý filtr se přestává do jisté míry uplatňovat. Takhle to dnes řeší Dunlop a VOX u kvákadel, která jsou jinak notoricky známá svým ničivým dopadem na zvuk.
Tady musím poznamenat, že tento článek je určen běžnému čtenáři, nikoliv čtenáři vědecky zaměřenému (to není myšleno impertinentně). Takže omluvte drobné bagatelizace ve prospěch jednoduchosti textu. Např. když mluvím o odporech, myslím tím samozřejmě impedance, ale kdybych měl začít s frekvenční analýzou, nikdo by to nikdy nedočetl do konce.
- ztráta výšek je z části vykompenzována
- čím jednoduší mechanický přepínač, tím déle vydrží
- propouští signál i když dojde baterie v efektu
- bufferování vstupu není vhodné u efektů s již definovaným zvukem - mění ho
- zvuk kytary při vypnutém efektu stále není zcela prost jeho vlivu
- útlum signálu na kabelech není kompenzován
- takto upravená kvákadla nedokážou v reverzu "rackovat"
- složitá instalace, pokud tak efekt již nepřichází od výrobce
- mechanický přepínač může lupat, korodovat a nevydrží věčně
Podobné články:
True Bypass a další přepínací systémy II (SPDT ala Pete Cornish)
True Bypass a další přepínací systémy III (DPDT neboli True Bypass)
True Bypass a další přepínací systémy IV (elektronické přepínače)
